Muzeum sluneční bárky

Loď byla pro staré Egypťany dopravním prostředkem, ale také symbolicky dopravním prostředkem bohů. Např. hlavní bůh starověkých Théb (dnešní Luxor) Amon (je mu zasvěcen např. jeden z mnoha chrámů v Karnaku)

putoval během oslav svátku Sed na posvátné bárce, bůh Re (bůh Slunce) putoval noční oblohou v tzv. "bárce miliónů let", čímž zajisťoval každodenní střídání dne a noci. Také panovník se podle starých textů na konci svého pozemského života nalodí na tzv. sluneční loď, aby se mohl navždy platit oceánem času a potkat se se svým božským otcem Reem. To bylo důvodem, proč se u některých hrobek staroegyptských panovníků v jejich blízkosti do země zahrabávaly lodě.

Nejvýznamnějším nálezem staroegyptské lodi byla loď, kterou archeologové objevili v roce 1954 ve velké jámě na východní straně Velké pyramidy. Loď byla vyzvednuta ze země a dnes ji můžeme spatřit v Muzeu sluneční lodě (jiný název: Muzeum sluneční bárky), která je na jižní straně Chufuovy pyramidy. Loď byla zhotovena z libanonského cendru. Dlouhá byla 43,3 metrů a široká 5,6 metrů. Tvarem připomíná staré papyrové lodě, kterými se Egypťané plavili po Nilu. Sluneční loď faraona Chufua měla dva přístřešky. Větší z nich se nachází uprostřed lodi, menší byl na přídi. Loď má deset vesel a dvě velká kormidla na zádi. Při jejím přenosu byla rozebrána na 1224 částí, a bez použití jediného kusu hřebíku či jiné kovové části, pouze za pomoci dřevěných kolíků a lan byla znovu sestavena a uložena v muzeu.

Takovýchto lodí se jen u Velké pyramidy nacházelo šest. Svědčí o tom počet jam, které byly objeveny. V jedné z těchto jam byla objevena i další sluneční loď, která však byla ponechána na svém původním místě.